Week One.

První týden programu je zamnou a s ním i slibovaný příspěvek. Týden byl zaměřený na to, aby se lidé poznali, komunikaci, nastavení pravidel kurzu, nastavení osobních cílu, kterých by mohl člověk během těchto 12 týdnů dosáhnout. Dozvídáme se, co nás bude čekat, jak vše bude probíhat. Co je pro mě překvapující, že ke všemu jsou perfektně přichystané papírově materiály, podle kterých se jede a každý má svou složku, do které si vše zakládá. Hned první den bylo potřeba vzít domu na vyplnění spoustu formulářů, formulář jestli nás můžou fotit, další jaké máme zdravotní problémy, další o tom jaké máme dosažené vzdělání, další jak jsme na tom s plaváním, no prostě mají podchycené snad všechno. Vše co jsme doposud ve “škole” dělali bylo na něco zaměřené, mělo konkrétní cíl (přijde mi, i podle toho co mamka říká o své práci, že tady jsou tak mnohem více zvyklí pracovat, snaží se vše dělat co nejefektivněji, nastavují cíle, mají hodně zpětně vazby, využívají prostředků, které mají a když se pracuje v teamu tak se klade důraz na to aby se zapojil každý a každý řekl svůj názor) Druhý den proto přišly na řadu nějaké aktivity na efektivní komunikaci, poté zajímavý workshop na toto téma, odpoledne zase řízená diskuze na témata jako diskriminace, drogy, radikalizace. Příští týden nás čeká pobyt (tzv. Residetial) a myslím, že to bude něco jako adapťák, s tím rozdílem že si navíc budeme i sami vařit. I proto ve středu následovala blog aktivit na téma food hygiene a ve čtvrtek plánování jídelníčku na pobyt a sepisování nákupního seznamu. Většina aktivit a programu je založená na diskuzi, to je pro mě na jednu stranu obrovská výhoda – můžu 7 hodin děnně poslouchat normální angličtinu – prostě jen poslouchat a neřešit gramatiku, nevyplňovat žádné cvičení atd., to je podle mě asi nejužitečnější a ne každý kdo se rozhodne učit se jazyk má takovouto možnost a nevýhoda je pro mě v tom, že diskuze je občas tak rychlá, že se prostě nestihnu zapojit. Než mi dojde o čem mluví a uvědomím si, co bych k tomu měla, už jsou úplně u něčeho jiného. Ale zas je pravda, že už i po tom jednom týdnu na sobě vidím velký pokrok, hlavně co se poslechu a porozumění týče. Doufá že to tak půjde i nadále.